2-4 hodiny webináře/ případně prezenční školení, variantně, dále podle zájmu

Umělá inteligence (AI) vstupuje do škol a přináší s sebou, jak naděje, tak i značná rizika. I Když je AI s námi už hodně dlouho, nové je její uplatnění i v běžných životních situacích, a tedy i v lavicích škol. Pro smysluplné a efektivní (nikoli jen efektní) využití těchto nástrojů je nezbytná příprava učitelů, a to nejen teoretickou přípravou, ale především praktickým nácvikem.

Nástroje: ankety, padlet,

• Přehled reálného využití AI nástrojů ve školní praxi v různorodých předmětech

• Příklady žákovských i učitelských činností

• Nástroje AI, jejich limity a přednosti

• AI Copilot

• AI Gemini

• Doporučení MŠMT pro školy

• Není zlato všechno, co se třpytí … i když to tak mnozí říkají

• Vazba na RVP/ŠVP školy

• Kreativita s AI nebo raději faktografie?

• Co s cizími jazyky? Nezajdou nám na úbytě s AI?

• Limity využívání AI ve školách

• Kybernetická rizika a ochrana osobních údajů

• Realita podle příruček a skutečnost

Management škol se s tematikou ochrany osobních údajů (GDPR) setkává každý den(dnes včetně povinnosti ochrany oznamovatelů. Celá problematika je zatížena řadou nesmyslných strašáků a zároveň velkou lehkomyslností některých institucí – včetně minimální kybernetické bezpečnosti (ransomware, spear phishing).

Na tomto semináři Vám pomůžeme najít rovnováhu mezi oběma póly. Na základě posouzení vlastní praxe budete mít možnost sami vytipovat možná rizika v oblasti e-safety i vlastní ochrany osobních údajů.

Na základě zkušeností Vám představíme některé prazvláštní a odstrašující přístupy škol ve srovnání s doporučenými. Zhodnotíme příklady bezpečnostních rizik z prokázaných úniků dat.

Výsledkem semináře pak budou Vaše praktické znalosti a dovednosti, které budete moci okamžitě aplikovat a zapracovat do odpovídajících směrnic Vaší školy.

Seminář je cíleně zaměřen na vedoucí pracovníky škol od mateřských až po školy střední. Kurz v kombinaci s učitelským seminářem lze také využít při školení pro celý pedagogický sbor ve formě školení pro sborovny jako POVINNÉ proškolení zaměstnanců.

Člověk by řekl, že se v dnešní domě, kdy plastový rozumbrada mluví téměř do všeho, musí jít o dezinformaci či nějaký omyl.

Ejhle, najednou se na mé oblíbené síti objevil tento screenshot na zcela důvěryhodném zdroji Václava Maněny, kterého považuji za jednu z nejlepších a nejerudovanějších person na digitálním poli. Protože z principu nevěřím všemu, co se píše v onlinu a na sociálních sítích obzvlášť, tak jsem se snažil dopátrat jeho zdroj. Nepovedlo se mi to, ale protože se s obsahem perexu zcela ztotožňuji a ve Vaška mám důvěru téměř neomezenou a navíc si umím z krátké profesní epizody na radnici představit i jiné konotace,a to ty osobnostně politicko narcistické, nepřišlo mi nakonec, že ten článek je opravdu dezinformací.

A Vašek se k té manipulaci se čtenářem obratem přiznal. Pořád bohužel platí, že tekoucí krev je lepší reklamou než hlazení po duši. Je to vlastně totéž, jako když jsem před časem ve své výuce zkusil slavný experiment a rozdělil žáky podle barvy očí na ty s tmavýma a těmi s modrýma. Podle některých rasistických konceptů jsou ti modroocí nadřazení ostatním díky vyšší inteligenci.K čemu to vedlo, víme všichni. Tyto koncepty jsou opakovaně publikovány dodnes včetně různých pofidernich dukazu. Nechal jsem si těmi hnědookými v té hodině hodně nadávat, že takovou blbost přece nemohu ani říkat. Byla to hodně platná a dynamická diskuze, možná jedna z nejlepších hodin, na kterou se pamatuji.

Vlastně totéž se seběhlo i tady.

V této souvislosti bych rád panu starostovi poradil ještě jeden argument, který jsem zaslechl od jednoho z rodičů na prvním stupni. Matka holčičky z prvního stupně po mne rezolutně požadovala zakázat digitální zařízení ve škole, protože tím, jak mají děcka hlavy u sebe, zkracuje se vektor vzdálenosti a ty mrchy vši souputnice to mají daleko jednodušší. A tak vlastně můžeme do tohoto zákazu vložit i hledisko hygienicko-epidemiologické, s čímž máme ve školách také nedávné zkušenosti.

Plně se ztotožňuji se stanoviskem ministerstva, že škola prostě nemůže věci osobní potřeby žákům zabavit a jala mne hrůza z citované věty, že pan starosta dobře ví, že prostřednictvím odměn může vlastně ředitele donutit k jakémukoli jejich „dobrovolnému“ kroku, který si kdokoli usmyslí. Nakonec je pak středověký edikt v hávu moderního usnesení zastupitelstva v tomto ohledu alespoň trochu pozitivní.

Jenže Ústava a zákony jasně definují, že politika do školy nepatří.

Je pak rozhodnutí o odejmutí mobilu rozhodnutím pedagogickým (pak ho nemůže udělat nekompetentní zastupitelstvo), nebo naopak politickým (pak ho nesmí žádná škola realizovat)?

A máme tu další zásadní rozpor. MŠMT málem s pomocí buldozerů tlačí před sebou digitalizaci celého školskeho systému a buduje nový rámcový vzdělávací program, který se prostě bez digitálních nástrojů neobejde. Aby takové nástroje poskytl stát všem ve všech školách, je fatou morganou a v době ekonomické stagnace také naprostý nesmysl. V této situaci my z pozice místní samosprávy zakážeme do školy vnést vlastní digitální zařízení jako ten nejpřirozenější způsob finanční úspory? Nerozumím tomu.

Je ovšem fakt, že v daném případě toto opatření vůbec nesměřuje k smysluplnému využití technologií ve výuce, ale naopak k nadbytečnému a zcela neřízenému zneužívání žáky ke všemu jinému než k těm cíleným a užitečným věcem.

Tohle ovšem není věc toho digitálního krámu – ale zcela určitě tady jde o organizačně efektivní uspořádání školské praxe tak, aby žák byl prostě k takovému rozumnému směřování veden. Mnozí namítnou, že to někteří žáci nebudou respektovat a jistá míra zneužití zůstane zachována.

Nepochybně ano. Drogovou scénu jsme zakázali a jaká je situace? Prohibice taky moc nezabrala. Parní stroje se také nejdřív rozbíjely. Neumíme se vyrovnat ani s mnohem nebezpečnějšími věcmi.

Jak si z hlediska politického pak poradíme s umělou inteligencí, která zcela jistě v mnohém žákovi usnadní a učiteli znesnadní vzdělávací roli? Jejím zákazem či tím jednodušším způsobem, že prostě odepřu žákům možnost ji využívat nedostupností těchto gadgetů?

Čtenář už jistě pochopil, kam mířím. Jádrem smysluplného využívání digitálních technologií, tedy i vnesených mobilů a dalších digitálních hejblátek ve školním provozu, je jednota pedagogického sboru trvající na nastavených pravidlech, která musí být projednána v žákovském parlamentu, učitelském sboru a zejména na školské radě. Bez společného souhlasu a bez jednotného působení všech článků nebude žádný zákaz fungovat. A možná, že tento požadavek je ve světle mých osobních, teď už vlastně historických zkušeností, také víc představou než skutečností.

V době umělé inteligence dostává učitel do rukou vpravdě mocný nástroj, jak i toto, docela zaprášené téma docela šikovně oživit. Využití mezipředmětových vztahů s výtvarnou výchovou, vlastivědou či lexikologií a dějepravou se přímo nabízí. Když k tomu přidáme kreativní sílu nástrojů umělé inteligence a využijeme žákovu obrazotvornost, dokážeme během krátké (no, různě dlouhé) periody tvořit grafické zobrazení onoho klasického obrazu českých dějin. Pravda, v poněkud…. a právě teď se dostáváme k jádru pudla, proč vlastně o tomto tématu píši tyto řádky.

Kreativní nástroje pro tvorbu obrázků jsou neuvěřitelným pomocníkem, šikovnými nástroji, které doslova namalují cokoli si řekněte, či spíše jak si ony představují, že si myslíte, že to tak má být. A protože tyto nástroje vznikly s jednoznačným cílem sloužit kdekoli a komukoli, nesou v sobě celou řadu paradigmat, předsudků, polopravd a nebojím se říct i zcela úmyslných manipulací. O halucinacích nelze v mnoha případech mluvit, při tvorbě obrázků podle promptů jde zcela jistě o předprogramované kroky softwaru. A tak onen obrázek, který tento článek uvádí, který s jistou mírou nadsázky, by mohl odpovídat mé představě o příchodu praotce, je sice výstupem Microsoft Copilot, ale po několika úpravách v obsahu. Nikde v historických análech jsem se nedočetl, že do Bohemie dorazili velbloudi a osli, i když to tak úplně nemůžeme vyloučit. A protože Copilot usilovně trval i po šesté úpravě promptu na variabilitě zvířecích souputníků včetně elefantů, tak mi nezbylo než prostřednictvím jiného AI (Cleanup pictures) prostě toho dromedára a drabaře umazat.

Ostatně, když jsem zadal to stejné téma i do jiných AI nástrojů, musím říci, že výsledky byly nepoužitelné skoro úplně. Doba, za kterou vznikl výše uvedený obrázek, se tedy nedala měřit v minutách, což nepochybně pro vlastní práci v hodinách může znamenat neřešitelný problém právě k nutnosti následně nejen kriticky vyhodnotit umělý výtvor, ale také jej dotvořit k obrazu svému a svému vhledu na pravdu.

Přesto právě tento příklad velmi dobře dokumentuje možnosti využití generativní umělé inteligence v mezipředmětových vztazích. A vůbec nemusí jít o praotce Čecha či Miladu Horákovou. Témat se tu nabízí skoro neurekom.

O tom, že i grafické nástroje AI blábolí či spíše tvoří podle myšlenek programátora, by mohl vyprávět i leckterý uživatel Gemini. Vždyť Google na čas odstavil svůj nástroj, právě proto, že některá anti-rasová paradigmata se přepisovala do obrázků George Washingtona, papeže či šťastného mladého skotského páru. Mnozí si jistě na sadu článků k tomuto tématu vzpomenou. Rozpor s realitou byl tak zásadní, že to ani Google nepřekousl a nástroj přepracoval.

A tady se dostáváme do druhé polemické oblasti takové dynamické hodiny. Revize RVP přináší do vzdělávání celou řadu posilujících prvků, především však povinné výstupy, které sice neurčují nástroje pro jednotlivé hodiny, ale v samotném důsledku počítají s předem definovaným způsobem ověřování daného výstupu. Bude pak učitel mít možnost využít nových moderních nástrojů podle své kreativity či invence? Vždyť analýza 20 obrázků praotce Čecha společně s žáky může mít pro jejich rozvoj velmi pozitivní přínos, i když nejspíše nepůjde vyjádřit v rámci povinného výstupu. Nebo bude muset žák opět jen slovní či psanou formou deklamovat historická fakta bez konotací? Namítnete, že podobnou hodinu bylo možno realizovat i v dobách křídových. A já s radostí přitakám. Ano, zase tak velký rozdíl v metodách výuky technologie z hlediska obsahu nepřináší. Mění se formy, rychlost, nástroje, ale ten prioritní nápad je pořád totožný

Přesto ale pevně doufám, že právě AI přináší do výuky nový rozměr, který se sice nijak neliší od obsahu hodin dřívějších, kdy učitel zadal nakreslit historickou skicu, ale tentokrát ji docela šikovně vytvoří i ten nejnešikovnější šmoula. A to je to, co zcela zásadně mění vzdělávací podmínky v našich školách.

Co z této mé úvahy vyplývá:

· Výstup AI je vždy jen polotovar, který je nutno upravit tak, aby odpovídal našim cílům. Vy jako učitel či žák jste odpovědni za to, co vzniklo a jak to budete prezentovat. Nepřesné a zavádějící informace jsou přinejmenším směšné, pokud už nejde o cílenou dezinformaci. Rolí učitele je hledat právě vyvážené pojetí, které přinese žákům nejen vědomosti, ale především kompetence k smysluplnému životu.

· Chraňte osobní údaje žáků a dávejte pozor na využití autorských děl, protože i AI může autorské dílo zneužít.

· Naučit žáky zadávat smysluplné prompty vedoucí k cíli je nepochybně moderní dovedností, kterou ale v revizích RVP přímo takto pojatou nenajdete. Nebo se tam přeci jen objeví?

A když už jsme ve Starých pověstech českých, zeptejme se, co AI ví o kněžně Libuši.

„Běda mužům, kterým žena vládne,“ je podle Copilota větou nadčasovou, která prorokuje, že muži, kterým žena vládne, budou mít těžký osud. AI ji přikládá zajímavý historický kontext, který přivádí k myšlence rovnosti pohlaví a společenského postavení žen a mužů.

Rozhodující dynamickou složkou vzdělávání dospělých je… v tradiční terminologii opisování zkušeností od kolegů, a v té moderní sdílení zkušeností. To obecně platí pro veškeré edukativní činnosti ve škole, jen v praxi mnohých škol právě tento rys moderního školství poněkud zaostává. Mnohé školy možná ve strachu o své know how nerady na sdílení přistupují. Mně nezbývá než poděkovat té stovce, která se podílela na našich stážích a exkurzích. V rámci kvalifikačního studia ICT koordinátora v průběhu let 2021-2024 probíhají také stáže a exkurze na partnerských školách. Zajímalo mne tedy, jak kolegové a kolegyně vidí přenositelnost získaných zkušeností do praxe vlastní školy. Protože už máme skoro 100 protokolů, nastal čas pro sice opět neúplně validní, ale přece jen zajímavé srovnání. V čem se koordinátoři při svých návštěvách shodují? Téměř všechny navštívené školy mají odpovídající technologickou základnu, dostatek digitálních zařízení. Stejně tak většina škol velmi dobře zvládá efektivně využívat zařízení, co jsou k dispozici. Daleko horší situace ale je v oblasti využití informačních technologií pro handicapované žáky, když vlastně právě pro ně jsou technologie jedním z velmi užitečných prostředků. Proč tomu tak je? Hlavním důvodem, který vyplývá z řízených rozhovorů se stážisty, je prostě malý zájem učitelů a vedení školy v této oblasti něco změnit. Systémová podpora zavádění digitálních technologií pro žáky s vzdělávacím handicapem také není příliš dostupná, spíše se objevují obecné materiály, které sice o podpoře mluví, ale reálný obraz vyjma specializovaných škol ukazuje na něco jiného. Jen další střípek do nepříliš povedené inkluze.

Světové ekonomické fórum nedávno zveřejnilo článek, ve kterém uvádí, že 59 procent mužských pracovníků ve věku od 18 do 65 let používá umělou inteligenci alespoň jednou týdně, zatímco u žen je to 51 procent. Mezi mladými lidmi ve věku 18 až 25 let používá AI 71 procent mužů a 59 procent žen. 12 % rozdílu považují autoři článku málem za tragédii.

Mohla by podobná anketa proběhnout i v našich školách? Co by s čísly udělala pověstná feminizace? Nejspíš by tato čísla postavila na hlavu. Jaká je reálná frekvence používání umělé inteligence ve školách popravdě zatím objektivně moc nevíme.

Z článku také vyplývá, a to je velmi zajímavé, že 80 % žen bylo z profesí vystavených automatizaci, zatímco mužům jen 58 %. Mnohé z těchto profesí v plném rozsahu sama umělá inteligence nenahradí, ale zcela určitě bude vyžadovat lepší kompetence v oblasti AI, než mají ženy dnes.

Během deseti let se předpokládá, že téměř 90 % profesí bude umělou inteligencí ovlivněno, což necítím úplně pozitivně. Ještě že máme ten vsetínský dekret, který dává vizí budoucnosti nový, téměř středověký rozměr. Zákaz mobilů ve světle čísel uvedených výše mi věru připadá jako zpráva ze doby křídové.

Bylo by pochopitelně zajímavé sledovat kolik paní kolegyň se hlásí do kurzů umělé inteligence a kolik je tam s nimi mužů. Obecně platí, že do školení v oblasti informačních technologií se hlásí nepoměrně více mužů vzhledem k tomu, jaké je složení pedagogických sborů. V zahraničí se udává (nejde ale o pedagogické kurzy), že chlapů je tam třikrát více. V mém kurzu je dnes poměr mužů a žen (celkem přes 130 koordinátorů) v podstatě vyrovnaný, což mohu z hlediska genderu považovat málem za zázrak.

Svět se mění a s ním i mnohé role. Našel jsem celou řadu článků, a protože mi některá konstatování připadají víc než jednostranně nadnesená a psaná v duchu „ajaj“ trendu, nadhazuji pár poznámek k zamyšlení a snad i pousmání.

Ženy mají prý obecně mnohem menší důvěru v tuto technologii, považují ji za více nespolehlivou. A já nemohu nepodotknout, že tato skutečnost může mít docela prozaický důvod – chlapi mají více času si „hrát“, zatímco ženy mají před sebou ještě druhou směnu – uvařit večeři, postarat se o děti a přiložit do domácího krbu. Určitě mne část dámské populace, ta velmi emancipovaná prokleje, že dávám v plac klasický pohled na role ve společnosti, když už jsme je překonali, ale prostě málo platné, pokud se žena matka nepostará o rodinnou pohodu, pak se i těm chlapům budou docela blbě vymýšlet prompty o praotci Čechovi a velbloudech.

V jedné z přednášek na toto téma jsem také našel následující citát:

Hýbnul mi docela žlučí. Dovolím si ho tedy přeformulovat.

„Umělá inteligence je mocný nástroj, který může změnit vaši kariéru i vzdělávání. Používejte ji s rozumem a nedopusťte, aby kliky na sebechytřejší chatbot změnily úplně váš rodinný život. Jedině tak využijete potenciál k dosažení svých snů a cílů.“

Nemohu se ani sžít s myšlenkou, že pustíme umělou inteligenci do běžných strastí života a necháme ji řešit své pochůzky návštěvu kina, divadla či hudebního klubu. Pořád jsme přeci lidé se svými klady i zápory, zlozvyky, které jsou přímou naší součástí. Googlu, Seznamu či Microsoftu do nich přinejmenším nic není. Fotografie dětí na Facebooku jako součást své osobní potřeby být in, také mnohým přinesla jen trable a benefity zlodějům, pedofilům či tvůrcům fake profilů. Sociální kredity vytvořené na základě těchto dat mohou velmi snadno sklouznout k manipulaci lidského myšlení k poslušné kývající většině. Už dnes se objevují první příklady vydírání s podstrčenými identitami nejen politiků, ale i vlastních dětí podle fotek na síti. Naštěstí jsou to zatím jen první pokusy, ale nepochybně může být jen hůř.

Připouštím ale, že AI dnes proniká i do mého života nejen profesně. Dcera notně vynadala mé manželce (Umělá inteligence přece nelže a v duchu s Rudolfem jí sice nerozumíme, ale přesto jí věříme) za to, že jí poslala historický rodokmen významného předka zcela se rozcházející s tím, co o něm AI napsala. Hotový Jirásek.

AI prý pomůže ženám v domácnosti rychleji řešit rutinní úkoly a dá jim více času na strategické a kreativní úkoly. Je příprava bramboráku tou rutinní činností, nebo už jde o zcela kreativní umění? Když jsem to řekl své choti, tak mi hned odkázala na to, abych si tu cmundu nechal naškrábat copilotem. (Pak mi ovšem velmi pragmaticky položila na klávesnici škrabku). Nakreslenou večeři už ale znali i hrdinové povídek Šimka a Grossmanna, jediný rozdíl bude v tom, že tentokrát vznikne v Pythonu nebo si ji vymodelujeme v Minecraftu.

AI má své nezastupitelné místo v profesním životě, a i ve světě zábavy. Rozhodně stojí za to podporovat její využití v tomto každém aspektu.